Boromejská péče

V naší nemocnici pečujeme o nemocné v duchu Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského je ženské řeholní společenství, které vzniklo v polovině 17. století ve Francii, do českých zemí přišly první sestry v roce 1837. Těžištěm činnosti boromejek je milosrdná služba trpícímu člověku, která byla historicky realizována především v péči o nemocné, sociálně slabé, děti, staré lidi a podobně. Kongregace budovala nemocnice, školy, zařízení ošetřovatelské a sociální péče.

Účinná láska, která vedla sestry k založení Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, se projevuje skutky, tedy především péčí o nemocné, kteří prožívají v nemoci náročné psychické i fyzické období svého života a potřebují nejen léčit, ale také účinně podporovat okolním prostředím a stimulovat tak, aby přijali léčbu a chtěli se aktivně podílet na její aplikaci a výsledku. Všichni jsme součástí jednoho příběhu a tak se účinná láska v naší nemocnici projevuje také v péči o vztahy na pracovišti. Všichni jsme na své úrovni zodpovědní za to, abychom společně s nemocnými vytvářeli prostředí, které podporuje proces uzdravení těla i ducha.

Hodnoty boromejské péče

Společně

Patří mezi hodnoty, které vedly sestry boromejky k založení naší nemocnice. Řeholní život tak, jak ho žijí sestry a k jakému ideálu směřují, je ve své podstatě vyjádřením toho, o jak silnou a důležitou hodnotu jde. Mají společný majetek, společně žijí, společně se modlí a mají společné projekty, do kterých investují svůj čas a schopnosti.

Být zaměstnancem této nemocnice znamená přijmout pozvání do tohoto společného díla. V jazyce managementu se mluví o synergetickém efektu. Příkladem je orchestr, ve kterém každý má svou úlohu a není cílem, aby všichni byli stejní, je přímo nežádoucí, aby všichni hráli na stejný nástroj, nemusí si být všichni sympatičtí, ale každý dává a podřizuje svou jedinečnost společnému cíli – hrají skladbu, kterou možná ne každý miluje, mají oblečení, jehož barvu a střih možná ne každý preferuje, hrají na místech, kde možná každý nechce zrovna být. Mají ovšem společný cíl, aby zaznělo dílo, které se dotkne lidského srdce. Sólista, který nehraje v orchestru, si může dělat věci tak, jak chce.

Společně je náročné, protože to znamená dát prostor k diskusi, a to chce čas, společně je náročné, protože to znamená ustoupit ze svého. Společně je náročné, protože to znamená překročit vlastní cíle. Společně je nepříjemné, protože to znamená mít odvahu a mluvit otevřeně o tom co si myslíme a jak věci vidíme a vážit si svého vlastního pohledu. Společně je náročné, protože to znamená přemýšlet o tom, co říkají druzí, konfrontovat to se svými názory a učit se vidět věci nově, jinak, pohledem těch druhých. Společně je krásné, protože přináší v konečném důsledku výsledky, kterých jako jednotlivci nebo uzavřené skupinky nemůžeme nikdy dosáhnout. Společně je mystické, protože dává zakusit sílu, která přesahuje každého z nás.

ThLic. Marek František Drábek, DiS., O.Praem
Vedoucí kaplan NMSKB