Naši pacienti mají nového kamaráda

V naší nemocnici si zdravotníci zvykají na nového „kolegu“ a pacienti na nového „kamaráda“. Ke canisterapeutickému pejskovi Artušovi, který k nám se svou cvičitelkou dochází za pacienty už druhým rokem, přibyli dva speciálně cvičení terapeutičtí minikoně Hoogy a Maeve. Nemocnice má v areálu krásnou zahradu s výhledem na Strahovský klášter a Pražský hrad, ve které se pacienti, ale i ošetřovatelé či rodinní příslušníci mohou s koňmi potěšit a navázat se zvířaty fyzický i psychický kontakt. Z této doplňující terapie profitují především naši pacienti z Oddělení paliativní péče, Oddělení ošetřovatelských lůžek a Dětského a dorostového detoxikačního centra. 
Představte si, že přijdete za Vaším blízkým na návštěvu do nemocnice a sestřička na oddělení Vám řekne „tady ho nenajdete, ten je na zahradě s koněm“.  Utopie? Ne, u nás je to realita. Celý program je dílem naší manažerky fundraisingu Dagmar Kuncové. „O hipoterapii pro naše pacienty jsem začala přemýšlet už loni, poté, co jsem u nás zavedla canisterapii a na vlastní oči uviděla, jaký pozitivní účinek má kontakt se zvířetem zejména na pacienty v seniorském věku, kteří jsou dlouhodobě upoutaní na lůžko, doslova psychicky pookřejí “ říká Dagmar Kuncová a pokračuje: „od myšlenky k realizaci vedla ještě dlouhá cesta, pro záměr chodit do nemocnice se musel se získat certifikovaný provozovatel hipoterapie a především najít finanční prostředky. To se mi podařilo během loňského roku i letos získat především díky velkorysosti oslovených dárců z řad firem i jednotlivců. Chtěla bych všem, kdo nás v programech canisterapie a hipoterapie podporují, moc poděkovat a ujistit je, že jejich laskavý dar přináší radost a pohodu lidem, kteří se ocitli v nelehké životní situaci,“ dodává Dagmar Kuncová.

Role poskytovatele hipoterapie se nakonec ujal spolek Caballinus ze Zbraslavi se svou zakladatelkou a hlavní terapeutkou Terezou Honců. Sdružení, které založila v roce 2008, je členem České hiporehabilitační společnosti a zabývá se jak jízdní, tak dotykovou hipoterapií, a to zejména pro dětské neurologické pacienty s centrálními koordinačními poruchami, dětskou mozkovou obrnou, Downovým syndromem a psychomotorickým zpožděním. 

„Když mě paní Kuncová zavolala, byla jsem ze začátku překvapená, protože naše aktivity jsou směrovány především na děti, a tady se jednalo o dospělé pacienty, často seniory, v nemocnici, a to přece jen není naše parketa. Nakonec mě ale právě oslovilo dělat radost lidem, kteří tráví svůj život dlouhé týdny a měsíce připoutaní lůžko nebo s omezenou pohyblivostí a šli jsme do toho hlavně srdcem,“ říká Tereza Honců. 
Pro dotykovou hipoterapii (pacient na koni nesedí, ale vzájemně se dotýkají) jsou speciálně cvičeni miniaturní koně, kteří mají velmi mírumilovnou a mírnou, učenlivou povahu. Miniaturní kůň není pony, jak se mnozí domnívají. Právě pro svou povahu jsou často používáni jako asistenční a vodící koně i pro nevidomé. Terapie spočívá v kontaktu s nemocným člověkem, který vnímá kontakt s koněm všemi smysly a tento kontakt, speciálně pak dotyk mu pomáhá odbourávat nedůvěru, strach, úzkost a obavy. Svým působením přispívá dotyková hipoterapie k úspěšnosti celkové léčby.

„Dnes už bych neměnila, jezdit za pacienty do Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského se pro nás skutečně stalo výjimečným zážitkem a výzvou. Je to prostě naše srdeční záležitost a pokaždé se na návštěvu těšíme“ říká Tereza Honců.